Historie a zajímavosti o MOK

Původ plemene
Historie tohoto maďarského národního plemene sahá až do středověku.
Původ plemene vizsla je spojován převážně s vlivem asijským, a to prostřednictvím některého chrtovitého honiče z této oblasti nebo Buffonem citovaného žlutého loveckého psa z Turecka, případně s chrty typu sloughi a transylvánského honiče.
Autor Dalziel-Mika však v díle Á vadászebek (Lovečtí psi) dokládá, že ohař byl na maďarském území znám a využíván již za vlády Arpádovců v 11. Až 14. Století, a to k lovu zvěře především do sítí. Maďarští chovatelé na rozdíl od německých připouštějí přirozený vliv dalších evropských ohařů a honičů, konkrétně anglického pointra, foxhaunda, německého ohaře a nepochybně i domácích brakýřů, zvláště sedmihradského honiče, nepopírají ani přímý vliv výmarského ohaře.
Okolnosti nasvědčují tomu, že tento vliv mohl být i vzájemný.

Název plemene - co znamená název Magyar vizsla
Označení magyar ve jménu maďarských ohařů má vyjádřit, že maďaři chtějí, aby na toto plemeno bylo nahlíženo jako na národní. Jak dalece se tak stalo, uvidíme později. Nejasný je však původ slova vizsla. To se vynořilo již v roce 1508 v dopise hraběnky Battyhányiové synovi Balhasarovi, ve kterém jej žádá o jednoho orla a jednoho vizslu, názvem vizsla však Maďaři tehdy označovali všechny ohaře a takto je dělili od honičů-agár.
Jazykovědec Budenz pohlíží na slovo vizsla jako na slovo ugrofinského původu, kde vizi znamená hledat, slídit. Je tedy možné, že vizsla ůvodně nebyl ohařem, ale slídičem, nadháněčem. Vizslu pak Budenz přirovnal k německým ohařům, také původně pocházejícím ze starých slídičů, nadháněčů (Stöberhunde).
V Etymologickém slovníku jazyka českého (Václav Machek, Praha, 1968) najdeme u slova vyžle: "pes slídný, čichem hledající zvěř, na rozdíl od chrta, jenž měl zvíře uhonit. Vižliti=ňuchati, snad z maď. Vizsla, vizslat=ňuchati."
Podle druhé verze mělo vizi znamenat mager (hubený).
Třetí verze říká, že ve 12. století se u Dunaje nalézala samota jménem Vizsla.
Spokojme se tedy s tím, že o původu a významu slova vizsla nic jistého nevíme.

Z historie plemene
I literatura k dějinám maďarského ohaře je velmi skromná.
První kniha, monografie maďarského myslivce Andora Standeiskyho, nebyla dosud publikována.
Druhá kniha Američana C. Boggse The Vizsla obsahuje pouze málo o dějinách tohoto plemene.
Stejně tak další v Anglii vydaná kniha The Hungarian Vizsla Gay Gottlieba.
Totéž je možno říci o i článcích různých autorů v myslivecko-kynologicých časopisech.
O starších dějinách maďarského ohaře tedy téměř neexistují konkrétnější údaje.

Co víme?
Domovem vizsly je Panonie, stará římská provincie na Dunaji, dnešní část Maďarska ležící na západ od Dunaje. Většina loveckých psů z Panonie má stejně žlutočervené zabarvení srsti, takové, jaké mají turečtí žlutí lovečtí psi.
Říká se, že jejich předkové doprovázely hordy Hunů, které se přehnaly Evropou ve 4. Století našeho letopočtu. Mezi exotickými předky vizsly je tedy turecký žlutý pes a transylvánský honič. Na zvěří bohatých pláních Uherska se potom vizsla vyvinula v houževnatého loveckého psa.
Hrabě Béla Hadík, znalec maďarských ohařů se domnívá, že Maďaři snad dříve než vpadli do Evropy, měli již své lovecké psy rozdělené do dvou typů.
Jedni sloužili k lovu se sokoly, ti ostatní byli štváči velké zvěře. K tomu ještě byli zřejmě chováni i velcí pastevečtí psi, kteří mohli být použiti jak k lovu velké zvěře, tak i k ochraně stád. Toto rozdělení psů odpovídá i tomu jak je známe z evropského raného středověku. Nevíme však, jaké vztahy byly mezi dnešní vizslou a psy z této doby.
Už před přesídlením znaly tyto národy sokolnictví. Lovili na koních, přičemž psi museli vyslídit pernatou zvěř, vystavit a vypíchnout ji. Po přestěhování do Karpatské doliny zde z dovezených psů vzešli jednak honiči (Erdélyi Kopó), jednak bílostrakatí ptačí psi a žlutí chrti. Ptačí psi maďarů byli většinou krátkosrstí. Tito se považují za předchůdce dnešního maďarského ohaře.
Žlutohnědý krátkosrstý pes je k vidění i na nástěnném koberci z 15. Století, který je vystaven v muzeu v Ostřihomi. Kromě toho se název vizsla zmiňuje i v korespondenci turecké vlády v Istanbulu s místodržícím Dunajské provincie z let 1515 - 1563. Pravděpodobně existuje mnoho písemných a obrazových dokumentů, které by mohly podat jistá vysvětlení o maďarských loveckých psech, kteří se v průběhu 160 let (1526 - 1686) z tureckého panství vytratili. V té době byla maďarská kultura silně ovlivňována Turky a lze se domnívat, že i místní lovečtí psi byli promícháni se psy zemských pánů - naznačuje to především pro maďarské ohaře tak typická pískově-žlutá až žlutočervená barva různých odstínů, která je poznávacím znamením mnoha psů z oblasti Přední Asie.
Traduje se, že i sedmihradský vévoda Bethlen Gábor na počátku 17. století vlastnil žluté lovecké psy.
Vystavujícím ohařem se vizsla vlastně stal, podobně jako němečtí ohaři, se zavedením palných zbraní a se zánikem sokolnictví. Lovci nyní museli vlastnit psa, který vystavuje a nejenom slídí.
Chovatelé tehdy dávali bedlivý pozor na pískově žlutou až žlutočervenou barvu a za pravé ohaře uznávali pouze psy s tímto zbarvením. Tato barva ohaře byla myslivci upřednostňována především proto, že psi byli na strništích dobře maskováni a křepelkami na velké vzdálenosti nemohli být poznáni (toto je však z dnešního pohledu již bezvýznamné).

Specifika plemene
Maďarský krátkosrstý ohař je specifický svou jemnou a velmi citlivou povahou.
Rozhodně nesnáší surové, hrubé a tvrdé zacházení, násilí. Tím se většinou rychle zradí a náprava je potom velmi složitý proces.
Naopak snadno ovladatelný, velmi a rychle učenlivý a maximálně spolehlivý je při pevném, disciplinovaném, ale vlídném a laskavém zacházení. Tzv. tvrdé drilování je u něj jen na škodu věci. Jeho výchova není většinou obtížná, protože tento pes velmi rád vše dělá pro svého pána, kterého velmi miluje. Při výchově je však důležitá maximální a nekompromisní důslednost a pevné vedení.
Dospívá později, nežli je obvyklé u ostatních psů - proto vyšší výcvik před osmým měsícem věku je většinou předčasný. I vystavování se u něj projevuje zpravidla později než u jiných plemen. Samozřejmě že základní povely je třeba jej vytrvale a důsledně učit již od štěněte!
S ostatními psy, domácími zvířaty a s dětmi vychází většinou velmi dobře. Cizí návštěvu vám ohlásí, u toho však také zůstane. Je-li k tomu dobře veden, může být jak výborným hlídačem, tak I klidným domácím psem.
Toto temperamentní plemeno však potřebuje dostatek pohybu a aktivit, aby se cítilo dobře jak fyzicky, tak i psychicky.

Inteligence plemene
Vizsla je vyrovnaný, velmi inteligentní, rychle chápavý a dobře učenlivý pes.
Stanley Coren (Anglie) ve své knize Inteligence psů (1994) uvádí výsledky širokého dlouholetého výzkumu u 74 nejpočetnějších plemen psů světa.
Na 208 anglických a kanadských odborníků (cvičitelů a rozhodčích z výkonu) posoudilo a sestavilo žebříček pracovní a poslušnostní inteligence a schopností těchto plemen psů. I zde však existují výjimky a individuální odchylky, kdy i mezi nejméně inteligentními plemeny jsou jedinci pracující mimořádně dobře a naopak. Hodně věcí jako vždy záleží na cvičiteli.
Maďarský ohař (vizsla) se v tomto hodnocení umístil na vynikajícím 25. místě, tedy ve 2. kategorii z celkových šesti.


Použito z knihy Maďarský ohař od Miloše a Dagmar Škrdlíkových